Historie průlomové myšlenky
Na počátku revolučního vynálezu minerálních barev KEIM stály tři výjimečné osobnosti své doby: Johann Wolfgang von Goethe, král Ludvík I. Bavorský a v neposlední řadě řemeslník a badatel A. W. Keim, vynálezce těchto barev. Základem jeho silikátových barev, patentovaných v roce 1878, je správný poměr tekutého křemičitanu draselného (vodní sklo), plniv a anorganických barevných pigmentů.
Výsledkem je: barva, jíž se kvalitou, trvanlivostí, ochranou povrchu a stálobarevností těžko něco vyrovná. Ještě dnes najdeme původní nátěry z minulého století. Fasády ve Švýcarsku, kupříkladu Hostinec Bílý orel v obci Stein am Rhein nebo radnice ve Schwyzu (1891), v Oslu (1895) nebo v Traunsteinu (1891), jsou toho působivým dokladem.
Budovy vyzdobené barvami KEIM v 19. století jsou dodnes ve výborném stavu. Mezi takové příklady patří hostinec "Bílý orel" ve Steinu nad Rýnem a radnice ve Schwyzu (1891), obě ve Švýcarsku, a fasády v Oslu (1895) a Traunsteinu v Německu (1891).
Už ve středověku byl pojivem minerálních barev stejného druhu jako od firmy Keim tekutý křemičitan draselný, známý jako „Liquor Silicium“. Tehdy ale ještě nebyly vhodné podmínky pro výrobu a použití takovýchto barev. Johann Wofgang Goethe už v roce 1768 vkládal velké naděje do svých pokusů s vodním sklem. V osmé knize svého díla Poezie a pravda napsal: „co mě však zaměstnalo na delší dobu, byl tzv. liquor silicium, který vzniká, když se čistý křemenný štěrk roztaví s patřičným podílem alkalie, z čehož vznikne průsvitné sklo, které se na vzduchu rozpustí a vytvoří krásnou, průsvitnou tekutinu...“
Nicméně Goethe nepřešel se svými úvahami k praxi. Iniciátorem intenzivní badatelské práce Adolfa Wilhelma Keima byl král Ludvík I. Bavorský.
Tento panovník, milující umění, byl natolik uchvácen vápennými freskami veselých barev na severu Itálie, že si chtěl podobná umělecká díla užívat také ve svém bavorském království.
Ale počasí na sever od Alp, které je známé jako znatelně drsnější, v krátkém čase tyto malby zničilo. Proto zadal bavorským vědcům vývoj barvy, která vypadá jako vápno, ale vydrží delší dobu.
Přesvědčivým řešením tohoto zadání byla KEIMovy minerální barvy. Průkopnickým prvkem vynálezu A. W. Keima bylo právě neoddělitelné chemické spojení barvy a zdiva. Klasická minerální barva KEIM se díky vytrvalé výzkumné a vývojové práci neustále dále rozvíjí, udržuje svou vedoucí pozici v oblasti minerální ochrany budov a nastavuje standardy v tomto oboru.
V době palčivých porblémů životního prostředí poptávka po barvách, které jsou šetrné k přírodě, trvanlivé a kvalitativně vyjímečné, opět roste. Tato poptávka došla naplnění rozšířeným sortimentem minerálních produktů. Zkátka, stále mladá myšlenka se prosazuje.
Časopis "Technické informace pro nátěry"
Adolf Wilhelm Keim (1851-1913) je známý nejen díky minerálním barvám, které jsou po něm pojmenovány a které firma KEIM vyrábí dodnes. V roce 1884 založil časopis "Technische Mitteilungen für Malerei", který informoval o komerčních barvách a upozorňoval na zneužívání v průmyslu barev. Dnes jsou "Technische Mitteilungen für Malerei" jedním z hlavních zdrojů informací o technologii umění a historii restaurování.
Jsou k dispozici k vyhledávání online.
![[Translate to Czech:] Technische Mitteilungen für Malerei](/fileadmin/_processed_/2/e/csm_Technische_Mitteilungen_98775e3073.png)
2019
Otevření prvního "Lokale Farbwerkstatt".
Deset let vývoje trvalo tónovací zařízení KEIM PigmentPowderFluids (PPF), které v roce 2019 přineslo revoluci ve specifickém procesu práškového tónování KEIM. Fluidní práškové pigmenty poprvé umožňují lokální tónování prostřednictvím "Studia lokálních barev KEIM". Speciální funkce: Jedinečná kritéria kvality KEIM zůstávají naprosto nezměněna!
