Lexikon barev
Aditiva

Aditiva pomáhají nastavovat vlastnosti barvy na požadovanou míru. Nazývají se také pomocné látky. Jako pomocné látky se používají např. smáčedla, která zlepšují smíchání pojiv a pigmentů. Dalšími aditivy jsou např. hydrofobizační prostředky nebo zahušťovadla. Pomocné látky.

Barviva

Barviva jsou látky, které jsou na rozdíl od pigmentů rozpustné v rozpouštědlech a pojivech. Vedle barvicího účinku barviva obecně nemají krycí schopnost, mohou se však chemicky nebo fyzikálně vázat na pevné látky.

Biocidy

Fasádní nátěry mohou být vybaveny biocidy, které působí proti jejich napadení mikroorganismy. Algicidní a fungicidní látky patří mezi biocidy. Dokážou sice předcházet napadení fasád nebo interiérů mikroorganismy, jako jsou řasy a plísně, nemohou mu však zabránit natrvalo. K biocidům patří i konzervační prostředky.

Difuzní propustnost pro vodní páru

Jako propustnost pro vodní páru neboli difuzní otevřenost se označuje propustnost nátěru pro vodní páru. Čím vyšší je difuzní propustnost barvy, tím lépe z ní může odcházet vlhkost. V interiéru to ve spojení se správným větráním může být prevencí pro vznik plísní.

Emise

Emise (z latinského emittere „vysílat“), česky „vypouštění“ nebo „uvolňování“, znamená obecně uvolňování rušivých faktorů do životního prostředí.

Fogging

Jako fogging se označuje zbarvení stěn a stropů začernalým povlakem ze změkčovadel a částic prachu. Změkčovadla se většinou odpařují z lepidel, nábytku nebo podlahových krytin.

 

Tento efekt se nejčastěji objevuje v zimním období ve vytápěných bytech. Na stropě nebo na stěně se usazuje plošný černý povlak.

Chlorové sloučeniny

Chlorové sloučeniny mohou působit silně dráždivě. Mezi organické chlorové sloučeniny patří i některé silně jedovaté, persistentní a bioakumulativní látky jako polychlorované dibenzodioxiny a dibenzofurany.

Izolační desky

Aby materiál odváděl co nejméně tepla, měl by obsahovat mnoho velice malých dutin, ve kterých je uzavřený vzduch. Nehybný vzduch vede velmi špatně tepelnou energii, protože v něm nemůže probíhat výměna tepla konvekcí, tedy pohybem vzduchu. Existuje řada různých materiálů, které lze zpracovat na izolační desky k zateplování fasád. Nejznámější z nich je polystyren, minerální vlna nebo křemičitan vápenatý.

Kontaktní zateplovací systém (ETICS)

Kontaktní zateplovací systém (ETICS) je tvořen spojením různých vrstev, které se připevňují na vnější stěny. Zateplovací systémy tedy nejsou samonosné, nýbrž je to druhá, přídavná obálka chránící budovu před povětrností a při tom snižuje tepelný spád. Zateplovací systém tvoří lepicí malta k zafixování zateplovacích desek, hmoždinky k zajištění desek a armovací malta, do které se ukládá armovací tkanina, zodpovídající za robustní povrch odolný proti nárazu. Skladba ETICS je po dokončení skrytá, viditelná zůstává pouze vrchní omítka s barevným nátěrem. KEIM nabízí minerální materiály, které se osvědčily za řadu desetiletí a představují ekologicky, ekonomicky i hygienicky optimální řešení.

Křemičitan draselný

Křemičitan draselný je sklovitá pevná látka rozpustná ve vodě. Křemičitan draselný se získává tavením křemenného písku, uhličitanu draselného a uhlí. Takto získaná pevná směs křemičitanu draselného a kyseliny křemičité se pro další používání často přeměňuje v přehřáté vodě pod tlakem v sirupovitý roztok.

Lazury

Jako lazura se označuje průhledný nebo poloprůhledný nátěr. Barevným lazurním nátěrem lze opatřit minerální omítky, zdivo i pohledový beton stejně jako dřevo.

Minerální barvy

Minerální barvy obsahují vedle anorganických barviv jako hlavní složku alkalický draselný silikát, draselné vodní sklo, zvané také tekutý křemičitan draselný nebo LIQUOR SILICIUM. Nátěr minerálními barvami netvoří vrstvu jako jiné nátěry, nýbrž se nerozpustně spojuje s podkladem (prokřemenění).

 

Minerální barvy mají mimořádnou stabilitu barevného odstínu. Když jsou silikátové nátěry tónované výhradně minerálními pigmenty, které se nemění působením UV světla, jejich odstín zůstává po dlouhá desetiletí neměnný.

 

Minerální barvy jsou založeny na minerálních surovinách. Jejich výroba i fungování jsou proto velmi ekologické. Jejich dlouhá životnost šetří zdroje a složení bez škodlivin šetří životní prostředí a zdraví.

Pigmenty

Pigmenty (z latinského pigmentum „barva“) jsou barvicí částice pevné látky. Pigmenty mohou být organického nebo anorganického původu. Anglické (minerální) pigmenty jsou vůči působení UV záření stabilnější než pigmenty organické. Vedle dekoračního efektu mají pigmenty dobrou krycí schopnost a lehce dispergují s pojivy. Na rozdíl od barviv jsou pigmenty nerozpustné v aplikačním médiu.

Plniva

Plniva jsou částice pevných minerálních látek, několikanásobně větší než pigmenty. Zpravidla se používají barevně neutrální částice pevných látek jako např. křemenné, břidličné nebo dolomitové moučky. Plniva se používají například ke zvýšení mechanické odolnosti barev.

Pojiva

Druh pojiva určuje typ barvy a tím i její název. Pojiva jsou látky zajišťující přídržnost barvy k podkladu. Většinou jsou v kapalné formě, aby se v nich rovnoměrně rozptýlily pigmenty a plniva a všechny pevné látky v barvě byly pojivem stejnoměrně smáčené. Druh pojiva propůjčuje barvám podstatné vlastnosti pro zpracování a materialitu.

Pomocné látky

Pomocné látky pomáhají nastavovat vlastnosti barvy na požadovanou míru. Nazývají se také aditiva. Jako pomocné látky se používají např. smáčedla, která zlepšují smíchání pojiv a pigmentů. Dalšími pomocnými látkami jsou např. hydrofobizační prostředky nebo zahušťovadla.

Praskliny

Praskliny se objevují, když v materiálu vzniká napětí, které už nedokáže udržet. Příčinou takového napětí mohou být teplotní rozdíly v materiálu nebo konstrukčním dílu.

Prokřemenění

Nátěry minerálními barvami mají velmi dlouhou životnost, protože se neoddělitelně spojují s podkladem. Toto trvalé spojení barvy a podkladu umožňuje pouze speciální receptura silikátových barev. Odborníci tento proces nazývají prokřemenění. Prokřemeněním vzniká extrémně trvanlivé spojení, které nelze rozpustit ředidlem.

Rozpouštědla

Rozpouštědlo (též ředidlo) je látka, která může rozpouštět nebo ředit plyny, kapaliny nebo pevné látky, aniž by při tom docházelo k chemickým reakcím mezi rozpouštěnou a rozpouštějící látkou. K rozpouštění jiných látek se zpravidla používají kapaliny jako voda a kapalné organické látky. Nejpoužívanějším rozpouštědlem je voda, používá se i při výrobě barev, vzhledem ke své nezávadnosti se však zpravidla nezmiňuje. U barev, laků, lepidel apod. se proto pod pojmem „rozpouštědlo“ míní látky, které mohou způsobovat mj. nepříjemný zápach a zdravotní nebo ekologická rizika. Jsou to jednak těkavá organická rozpouštědla (VOC), která se zpravidla několik hodin až dnů po zpracování odpaří, jednak méně těkavé látky, které se však z čistě právního hlediska za rozpouštědla nepovažují. Ta se používají jako náhrada v některých „bezrozpouštědlových“ produktech a za určitých okolností se uvolňují do vzduchu v místnosti ještě řadu měsíců nebo i let.

Silikátové barvy

Silikátové barvy obsahují vedle anorganických barviv jako hlavní složku alkalický draselný silikát, draselné vodní sklo, zvané také tekutý křemičitan draselný. Nátěr minerálními barvami netvoří vrstvu jako jiné nátěry, nýbrž se nerozpustně spojuje s podkladem (prokřemenění). Silikátové barvy mají mimořádnou stabilitu barevného odstínu. Protože silikátové nátěry jsou tónované výhradně minerálními pigmenty, které se nemění působením UV světla, jejich odstín zůstává po dlouhá desetiletí neměnný. Silikátové barvy jsou založeny na minerálních surovinách. Jejich výroba i fungování jsou proto velmi ekologické. Jejich dlouhá životnost šetří zdroje a složení bez škodlivin šetří životní prostředí a zdraví.

Sol-silikátové barvy

Sol-silikátová barva je založena na úplně novém principu pojiva a otevírá tak dosud netušené dimenze používání silikátových barev. Pojivo sol-silikát, stabilizovaná kombinace křemičitého solu a vodního skla, prokřeměňuje s minerálním podkladem, navíc však vytváří silné adhezní síly, které zajišťují bezpečnou adhezi k podkladům na bázi organických syntetických pojiv (disperze a silikonové pryskyřice). To dovoluje aplikaci na téměř všechny běžné podklady. S organickým podílem do 5 % sol-silikátová barva splňuje i požadavky DIN 18363 pro disperzní silikátové barvy.

Šedá energie

Jako šedá energie se označuje množství energie potřebné k výrobě, přepravě, skladování, prodeji a likvidaci nějakého produktu. Při tom se zohledňují i veškeré výchozí produkty a polotovary až po prvovýrobu surovin a energie použitá v celém řetězci výrobních procesů. Jestliže jsou k výrobě zapotřebí stroje nebo infrastruktura, započítává se do šedé energie konečného produktu obvykle i podíl z energie spotřebované na jejich výrobu a údržbu. Šedá energie tak představuje nepřímou spotřebu energie, vyvolanou koupí nějakého výrobku.

Šlemovací nátěry

Šlemovací nátěry jsou barvy s malými zrny, kterými se zatírají jemné praskliny. Šlemovací nátěry se musí vždy přetřít „normální“ barvou.

Tepelná ztráta

Z fyzikálního hlediska to, čemu říkáme tepelná ztráta, není nic jiného než energetické vyrovnání mezi různě zahřátými místy. U budov se to děje nekontrolovaně a jako nežádoucí vedlejší efekt např. při větrání.

Tepelný most

Tepelné mosty jsou energeticky slabá místa obalu budov. Jsou způsobené buď geometricky, nebo fyzikou stavebních hmot. V důsledku lepší tepelné vodivosti konstrukčního dílu ve srovnání se sousedními díly vzniká lokální nežádoucí velký tepelný spád a z toho vyplývající nižší povrchová teplota na vnitřní straně vnější stěny. V této zóně je pak zvýšené riziko: když se podkročí rosný bod, kondenzuje zde na povrchu vnitřní stěny vzdušná vlhkost a vytváří podmínky pro růst plísní. Tepelné mosty zodpovídají také za efekt foggingu, při němž se ze vzduchu v místnosti vylučují změkčovadla.

UV záření

Ultrafialové záření je pro člověka neviditelné elektromagnetické záření s vlnovou délkou kratší, než má viditelné světlo. UV záření se vyskytuje ve slunečním světle. Vlivem absorbce v adtomsféře (zvláště v ozonové vrstvě) dopadá na zemský povrch především UV-A záření a v menší miře UV-B záření. UV záření nejen že přispívá k ohřívání povrchů ale také k urychlenému rozkladu organických materiálů, jako jsou umělé hmoty.

Vodní sklo

Jako vodní sklo se označují ztuhlé sklovité taveniny, tedy amorfní vodou rozpustné sodné a draselné křemičitany nebo jejich vodné roztoky. Podle toho, jestli převažují sodné nebo draselné křemičitany, mluvíme o sodném nebo draselném vodním skle.

Výkvěty

Výkvět (eflorescence) patří mezi poruchy staveb a označuje povrchovou krystalizaci rozpuštěných solí. Soli se rozpouštějí v infiltrující vodě a transportem vlhkosti se pohybují uvnitř konstrukce. Když stavba vysychá, soli krystalizují. Tím se zvětšuje jejich objem, což může vést k odprýskávání omítky nebo nátěrových vrstev. Jinak je tomu u výkvětů vápna. Tyto procesy jsou srovnatelné, primárně zde však vznikají pouze vzhledové vady – bílé skvrny nebo závoje.

Životnost

Dlouhá životnost fasádních nátěrů je primárně ovlivněna odolností barvy vůči povětrnostním vlivům. Silikátové spojení minerálních, resp. silikátových barev je mimořádně trvanlivé, protože pojivo „silikát“ je na rozdíl od disperzí absolutně odolné vůči UV záření. Totéž platí i pro anorganické pigmenty a minerální plniva. Silikátové, resp. minerální barvy KEIM jsou legendární svou trvanlivostí a dlouho životností, zůstávají nedotčené a krásné po dlouhá desetiletí.